Divadelní revue 1/2020 (vychází v červenci 2020) přináší tři texty o starším německojazyčném divadle u nás a jednu stať o slovenském herectví. Jitka Ludvová se ponořila do nezpracovaného rodinného archivu Lobkowiczů v Mělníku a vytěžila z něj obsáhlý příspěvek k dějinám Stavovského divadla v období let 1816–1819, kdy byl předsedou stavovské komise, která dohlížela na tehdejší divadelní provoz, kníže Anton Isidor Lobkowicz. O Stavovském divadle v téže době píše i Martin Hanoušek, který se věnoval fenoménu pohostinského účinkování hereckých a pěveckých osobností na této pražské scéně, resp. Sophii Schröderové, Ferdinandu Eßlairovi a Hermannu Breitingovi. Do třetice k dějinám nejen této instituce svým článkem o nepříliš známém divadelním architektovi a jevištním výtvarníkovi Vincenci Fischeru Birnbaumovi ve třicátých letech 19. století přispěla Pavla Benettová. Slovenský teatrolog Karol Mišovic, který se zabývá dějinami tamního herectví, připravil rozsáhlou studii o „první“ slovenské herečce Olze Borodáčové Országhové. Zaobíral se především její dosud nepříliš reflektovanou tvorbou v padesátých a šedesátých letech 20. století. V rubrice rozhovor se poprvé od jejího vzniku pouštíme za domácí hranice a dramaturg Miroslav Dacho pro vás připravil rozhovor se slovenským divadelním kritikem a historikem Vladimírem Štefkem. A druhý dramaturg – Jan Šotkovský – se v delší recenzi „Smetana z šedozonního hrnce?“ věnoval problémům, jež s sebou nese výběr textů z divadelního časopisu Scéna z osmdesátých let, který vyšel v nakladatelství Scéna.