První číslo Divadelní revue přináší dvě pojednání o divadle a dramatu první poloviny 20. století. – Julie Pšenička se v příspěvku „K Machovovu scénickému pojetí lidové ho tance. Od Lašských tanců k londýnské Prodané nevěstě“ nejen na příkladu válečné inscenace Smetanovy Prodané nevěsty v Sadler's Wells Opera zamýšlí nad etnografickými podněty domácí meziválečné avantgardy, které od třicátých let formovaly přístup Saši Machova. Pokouší se rozšířit povědomí o Machovových avantgardních zkušenostech s lidovými tanci o impulzy, s nimiž se setkal v anglickém prostředí v období let 1943–1945 a které přispěly k formování jeho vize moderního českého baletu v poválečných letech. – Přestože se dramatik Robert Saudek (1880 Kolín – 1935 Londýn) zapsal do dobového divadelního dění nejedním dílem s bezprostředním ohlasem, v historických pojednáních téměř absentuje, a to jak v německém, tak v českém pohledu. Cílem stati literárního historika Michala Topora z Institutu pro studium literatury je rekonstrukce divadelní stránky Saudkovy kariéry; ta není primárně motivována ani tak přesvědčením o estetické hodnotě autorova divadelního díla, jako spíše možnostmi, které se otevírají pro diferencovanější pochopení celku jeho kariéry a jejího (středo)evropského kontextu. Sleduje Saudkův pohyb mezi experimenty, které rozvinuly jeho rané úvahy ke hře Revoluce na gymnáziu, a následně autorův vstup do sfér komerčního, zejména veseloherního divadla od Vídně po Hamburk. – Rozhovor čísla s dramaturgem a pedagogem Miloslavem Klímou připravili Zdeněk A. Tichý a Jan Hančil. V recenzní rubrice najdete příspěvky Dalibora Turečka a Otto Drexlera k aktuálním knižním přírůstkům české teatrologie a Aleš Kolařík podává zprávu o olomouckém sympoziu z podzimu 2022 věnovaném českému divadelnímu teoretikovi Janu Roubalovi.
