Divadelní revue 3/2020 přináší studii o protektorátní rozhlasové tvorbě, Divadle Na zábradlí za normalizace, rozsáhlou esej nejenom o třetím divadle a netradičně dva starší rozhovory. – Lenka Jugmannová se ve svém příspěvku zabývá slovesnou tvorbou za protektorátu, jež navzdory tíživé společenské situaci procházela konjunkturou. Autorka kromě základního zmapování této literární tvorby poukazuje i na důvody historiografické marginalizace protektorátní rozhlasové dramatiky. Martin J. Švejda a Věra Velemanová se ve své další stati ze série o Divadle Na zábradlí za tzv. normalizace zabývají spoluprací režiséra Evalda Schorma s teatrologem a dramaturgem Milanem Lukešem v sezoně 1978/1979. Otiskem koronakrize v tomto čísle Divadelní revue je absence tradiční náplně rubriky rozhovor, v níž by za „normální situace“ bylo interview s další osobností české nebo zahraniční teatrologie. Jako náhradu jsme z archivní nahrávky připravili dosud nepublikovaný rozhovor Barbary Day s Milanem Lukešem z roku 1983 o Divadle Na zábradlí. Barbara Day při této příležitost sepsala kratší text, který přibližuje její tehdejší návštěvynormalizačního Československa. O deset let později, už v porevolučním čase, v roce 1993, uspořádala redakcepolského časopisu Dialog rozpravu několika osobností polského divadla a Eugenia Barby. Jana Pilátová tuto inspirativní konverzaci přeložila v roce 1994 pro potřeby svých tehdejších studentů a doplnila ji rozsáhlým aktuálním esejem o divadle v době krize. V čísle najdete i soubor šesti příspěvků ze srpnového Letního teatrologického sympozia v Mikulově, recenzi italské bohemistky Vincenzy Scuderi na knihu Zuzany Augustové o poválečné rakouské dramatice a Martin Vlček psal o výstavě Račte vstoupit do divadla v Národním muzeu.
