Divadelní revue 2/2017 (vychází v prosinci 2017) se ve dvou příspěvcích věnuje polskému divadlu: Dariusz Kosiński ve stati „Postdivadlo a návrat politiky“ uvažuje na příkladu vybraných současných polských divadelních inscenací o kulturně¬ společenských proměnách Polska posledních let a reakci divadelních tvůrců na stávající situaci; lodžská divadelní historička Dominika Łarionow se zabývá reflexí „nesnadného dědictví“ divadelní a výtvarné tvorby Tadeusze Kantora. V dalších příspěvcích čísla líčí Andrea Jochmanová obšírně působení scénografa A. V. Hrsky (1890–1954) jako šéfa výpravy v brněnském Národním divadle v sezoně 1921/1922; Nina Vangeli v eseji „Taneční inscenace: přístupové cesty k jejich analýze“ vytváří vhled do analýzy tanečních útvarů, od klasického baletu po současné dynamicky se rozvíjející taneční formy. Táž autorka pořídila i rozhovor čísla s učitelkou, teatroložkou a rovněž výraznou spojkou na polské divadlo – Janou Pilátovou. Zuzana Augustová píše o monografii Jitky Goriaux Pelechové o Thomasi Ostermeierovi. Ladislava Petišková dokumentuje raný pokus Divadla satiry o renesanci pantomimického umění u nás. Inscenace Cirkus naděje Miroslava Horníčka zanikla spolu se souborem v průběhu politických procesů, jimiž země procházela po únoru 1948. A Radan Dolejš se ve svém textu pokouší konfrontovat dochované zprávy o smrti Karla Hašlera v Mauthausenu v roce 1941.
