V 16. století, na sklonku renesance se v Itálii rozvinula divadelní kultura, která během jediného století dala evropskému divadlu neobyčejně mnoho podnětů a ovlivnila jeho další podobu. Kniha Z. Digrina podává obraz jejího vzniku a vývoje od prvních napodobenin latinských vzorů. Ukazuje, jak do převzatých modelů pronikla živá současnost i jak se vzájemně ovlivňovaly divadelní formy literární a lidové, či jak se podněty literární „komedie erudity“ přetvářely a do jisté míry rozplynuly v improvizovaném divadle profesionálních komediantů, „komedie dell´arte“. Zachycuje zrození italské tragédie, vznik pastorály a opery, utváření scénografie a divadelního prostoru. Podává dílčí portréty významných autorů, jako jsou Niccolò Macchiavelli, Ludovico Ariosto, Pietro Aretino, Ruzante, Giordano Bruno či Giovanni Battista Della Porta. Součástí celkového obrazu jsou proměny divadelní praxe, od akademického diletantismu vědců, politiků a spisovatelů, kteří se divadlem zabývali ponejvíc příležitostně, „pro potěšení“, k profesionalizaci divadelníků a sociální proměně hlediště. Předností knihy je spojení odborné poučenosti, založené mj. na pramenném výzkumu italských divadelních textů z našich zámeckých knihoven, s neobyčejně živým výkladem, prozrazujícím, že se v autorově osobě vzácně spojovaly schopnosti historika a divadelního praktika. Jeho interpretační a vypravěčské schopnosti, kdysi tak oblíbené jeho divadelními kolegy i studenty, ocení i čtenář knihy.
