Divadelní revue 2/2020 (vychází v listopadu 2020) obsahuje čtyři studie o historii divadla v českých zemích od 17. století do dvacátých let 20. století z per autorek a autorů Kabinetu pro studium českého divadla. Berenika Zemanová sleduje divadelní činnost Leopolda II. Lažanského (1854–1891), který se v letech 1875–1886 pokoušel prosadit jako herec na provinčních scénách RakouskaUherska. Vykresluje dobový historický kontext, analyzuje právní, hospodářské i sociální podmínky tehdejšího divadla a líčí též divadelní provoz a každodennost. Otto Drexler se zabývá působením novináře, dramatika, spisovatele a kulturního manažera Františka Adolfa Šuberta v čele Národního divadla v letech 1883–1900 a pokouší se skrze jeho aktivity na exponovaném postu nahlížet dynamický sociální a kulturní vývoj české společnosti konce 19. století. Věra Velemanová se věnovala spolupráci ruské avantgardní výtvarnice a scénografky Xenie Boguslavské (1892–1971) s režisérem Karlem Hugem Hilarem, z níž vzešla v dubnu 1923 inscenace hry Julia Słowackého Balladyna s výpravou a kostýmy výrazného kuboexpresionistického tvarosloví. Miroslav Lukáš a Christian Neuhuber z univerzity ve Štýrském Hradci sepsali stať o patrně nejvýznamnější společenské události Mikulova druhé poloviny 17. století. Při spektáklu u příležitosti oslavy 51. narozenin císaře Leopolda I. v červnu 1691 byla provedena komorní alegorická opera Gli augurii veracemente interpretati Antonia Draghiho. Alena Sarkissian a Martin Pšenička vedli rozhovor s předním oxfordským odborníkem na antické divadlo Oliverem Taplinem a v čísle rovněž najdete revidovanou verzi jeho přednášky o masce a počátcích řecké tragédie.
