Číslo n° 3/2013 je dedikováno předloni zesnulému teoretikovi Ivo Osolsoběmu (1928–2012) a celé se zabývá divadelní teorií. Osolsoběho teorii ostenze se věnuje přímo úvodní stať teatroložky Herty Schmidové. Hispanista a teoretik Emil Volek z arizonské univerzity v Tempe se vrací k myšlenkám Otakara Zicha. Vztahu Mukařovského konceptu záměrnosti a performativní teorie Eriky Fischer-Lichte se ve svém příspěvku věnuje kanadská teatroložka Yana Meerzonová. Matthias Dreyer rozebírá vztahy mezi postdramatickou estetikou a mýtem na příkladech inscenací Roberta Wilsona a polská autorská dvojice Mateusz Borowski a Małgorzata Sugiera se zabývá fenoménem paměti v současném divadle a dramatu. Do tematického bloku patří překlady teoretických studií Jurije Lotmana a Berta O. Statese. K historii německého divadla na českém území přináší nové poznatky stať Martina Bernátka o projekcích v Městském divadle v Brně na přelomu století. V čísle najdete rozhovor s divadelní historičkou Lyou Říhovou a pětici recenzí divadelní literatury.
