Druhé číslo Divadelní revue 2023 otevírá stať Vlasty Reittererové o uměleckých kontaktech a vztazích mezi Prahou a Vídní na počátku 20. století na příkladu jednoho z okruhů, kde se setkávali německo- a českojazyční umělci. Věnuje se rozdílům a shodám v přijímání moderních uměleckých směrů v obou městech (v hudbě, divadle a dílem také ve výtvarném umění), se zaměřením zejména k osobám Arnolda Schönberga, Alexandra Zemlinského a jejich pražských přátel. Pojítkem je osoba pražského fotografa a hudebního nadšence Otty Schlossera (1880–1942). Miroslav Lukáš se ve svém článku zabývá možnostmi počítačové podpory v historiografickém výzkumu divadla a snaží se poukázat na nutnost většího zapojování digitálních technologií do výzkumných procesů. Na příkladu mobility Eggenberských dvorních komediantů se zaměřuje na prostorové analýzy, které umožňují technologie GIS (geografické informační systémy) a jež přehledně sledují nejen pohyb, ale i sociální sítě divadelních společností. Frank Ziegler z Berlínské národní knihovny ve své studii přibližuje stav bádání o hudební a divadelní rodině von Weberově v Čechách a na Moravě. A Martin Nedbal z Kansaské univerzity přispěl studií o pražské recepci oper Christopha Willibalda Glucka v 19. století. Ukazuje, že byla silně ovlivněna politickými ideologiemi, konkrétně českým vlastenectvím a českým a německým nacionalismem. Číslo je věnováno dlouholeté pracovnici Kabinetu pro studium českého divadla, jubilantce Jitce Ludvové, s níž Václav Petrbok pořídil i rozhovor čísla, a autorka přispěla vlastní bibliografií.
