Divadelní revue 3/2017 (vychází v dubnu 2018) přináší studie o českém divadle 20. století, které pojednávají o aktuálním tématu zneužití moci a nástupech, návratech a „tloustnutí“ totalitarismu. Studie Honzy Petružely analyzuje méně známou televizní inscenaci Alfréda Radoka Ďábel v Bostonu z roku 1957, doby, kdy se z televize v Československu začíná stávat masmédium, a režisérovi se podařilo v napjaté polovině padesátých let pojednat vlastní antiideologickou dramaturgickou úpravu hry o „čarodějnických procesech“. Studie Vladimíra Justa o inscenaci Jiráskova dramatu Jan Roháč sleduje na první posrpnové premiéře činohry Národního divadla v roce 1968 proměnu chování této instituce, potažmo společnosti na počátku tzv. normalizace. Rychlé slábnutí protestních prohlášení instituce, vyvanutí vzdorného gesta a příklon jejích představitelů k „reálpolitice“ ukazuje autor i na vytvoření „kolaborantských rituálů“ na první scéně, jež trvaly až do konce osmdesátých let. Degenerativní proměnu inscenačního výrazu činohry Národního divadla v atmosféře sedmdesátých let, tj. v již probíhající a „etablované“ normalizaci, na vzorku soudobých zahraničních her analyzuje Barbara Topolová. V Divadelní revue 3/2017 zpovídala Nina Vangeli Janu Pilátovou, a protože jim to šlo moc pěkně a bavilo je to, role si dámy tentokrát prohodily a vy si můžete přečíst rozhovor Jany Pilátové s taneční publicistkou s „divným“ jménem.
