Divadelní pedagožka, kritička, redaktorka a překladatelka Eva Uhlířová (1933-1969) publikovala převážně v divadelním tisku, v Divadle a Divadelních novinách. Její první studie a recenze jsou z roku 1957, poslední kritiky z roku 1968; počátkem roku 1969 se její dráha tragicky uzavřela dobrovolnou smrtí. Během jediného desetiletí vyspěla v osobnost, jejíž publicisticko-kritická činnost názorně dokládá nejen tehdejší obecný vývoj ke svobodnému myšlení, oprošťujícímu se od „povinných“ formulí dobové doktríny, ale především zrání jejích osobních kritických postojů a nároků. Náročnost, opřená o hlubokou erudici, byla u ní spojena s charakterovou pevností a neobyčejnou odpovědností. Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace. Výbor statí Evy Uhlířové doplňuje studie editorky Jany Patočkové, kompletní bibliografie autorky, poznámkový aparát a rejstříky.
