V éře němého filmu bylo filmové představení produkcí jiného kulturního typu, než jak je známe dnes. Než diváci v kinosálech osaměli s „technickou konzervou“, mohli očekávat vždy jedinečný zážitek plynoucí z živého hudebního doprovodu, živě vyráběných ruchů či z vložených scénických výstupů, ať už hudebních, tanečních, či kabaretních. Právě tak se mohli těšit na špílce oblíbeného komentátora. Když šli do kina večer, mohli film spatřit odpromítaný docela jinou rychlostí, než kdyby bývali vyrazili do kina odpoledne, případně zvládnout za stejný čas i filmy dva, ovšemže ve zběsilém tempu. Pokud navštívili luxusní kino s více projektory, viděli film v jednom zátahu, ale v tzv. „jednookých“ kinech s jedním projektorem šlo vždy o představení plné přestávek, jak si je diktovala potřeba nasadit v projektoru další díl. Přednáška zapomenutou podobu takových představení připomene.
prof. PhDr. Ivan Klimeš
Filmový historik s teatrologickým a muzikologickým vzděláním, dlouholetý pracovník Národního filmového a archivu a Katedry filmových studií FF UK. Zaměřuje se na starší dějiny české kinematografie v mezinárodních souvislostech, v řadě studií se zabýval zejména institucionálními dějinami filmového průmyslu, přítomností spisovatelů v provozu filmové výroby aj., opakovaně se věnuje editorské činnosti (archivní prameny, libreta, memoáry, korespondence).
