Divadelní fotografie bývá přehlíženou součástí scénického umění. Přitom právě oko fotografa často provází inscenaci od jejího vznikání až po premiérové uvedení, zachycuje sílu gest a půvab mizanscén, nahlíží do zákulisí, ale také obrací pozornost k reakcím diváků. Již od roku 2008 Institut umění – Divadelní ústav celou škálou aktivit význam fotografie nejen veřejně popularizuje, ale také zpřístupňuje jako pramen historického poznání. Ve zdejší edici Česká divadelní fotografie vyšla v letošním roce komorní monografie věnovaná Vilému Sochůrkovi (1944-1976). Fotograf prvních ročníků Pražského Quadriennale a mnohaletý dokumentátor Divadelního ústavu svými fotografiemi divadelních i popkulturních témat spoluvytvářel atmosféru „zlatých šedesátých“, přesto se vyznačoval pokorou, úctou k materiálu, k tématu. Skrze autorovo dílo budeme uvažovat o fenoménu divadelní fotografie jako médiu, které zaznamenává inscenační tvar, a přitom se za jistých podmínek samo stává artefaktem. Dotkneme se metod i rozdílných přístupů charakteristických pro tento obor v období Sochůrkova působení.
Mgr. Denisa Šťastná, Ph.D. je teatroložka se specializací na scénografii a divadelní fotografii. Od r. 2009 vede Oddělení sbírek a archivu IDU. Je koordinátorkou Přehlídky divadelní fotografie, řídí edici České divadelní fotografie. Věnuje se také redakční práci (např. monografie Karel Glogr či Viktor Kronbauer – Divadelní fotografie).
Mgr. et Mgr. Věra Velemanová je divadelní historička se zaměřením na scénografii a dějiny ruské divadelní emigrace v Československu mezi dvěma válkami. S Vojtěchem Lahodou vydala monografii Libor Fára – dílo. Od r. 2000 pracuje v Kabinetu pro studium českého divadla IDU. Je také aktivní členkou Scénografické pracovní skupiny mezinárodní teatrologické organizace FIRT.
foto: Vilém Sochůrek; M. Gorkij - Na dně, režie G. Gillar, Divadlo Na zábradlí, 1971
