Studie Romana Vaška Tanečníci v muzikálech se věnuje uplatnění tanečníků v českém hudebně-zábavním divadle, a zejména v muzikálu. Popisuje situaci před rokem 1989, kdy v Československu fungovalo několik baletních souborů zaměřených právě na tento typ divadla. Už s nástupem muzikálu v 60. letech volali odborníci po potřebě specializovaného muzikálového vzdělávání, které by připravilo interpreta jak po herecké, tak i pěvecké a taneční stránce. K naplnění těchto úvah ale došlo až po roce 1989, kdy vznikl na brněnské JAMU Ateliér muzikálového herectví.
Studie sleduje určitou dvojkolejnost hudebně-zábavního divadla, která nastala po roce 1989, kdy bylo po více jak čtyřicetileté pauze umožněno divadelní podnikání. Na jedné straně sleduje rozrůstající se mapu pražských, převážně soukromých muzikálových scén, a na straně druhé síť tří významných regionálních muzikálových center, fungujících v rámci zřizovaných vícesouborových divadel, které se postupně adaptovaly z operetního či zpěvoherního zaměření na převážně muzikálový repertoár.
Osou publikace je význam tance a tanečníků v muzikálových produkcích. Proto si všímá role skupiny UNO v zásadních muzikálových produkcích 90. let nebo se věnuje fenoménu tanečních postav v původní české muzikálové tvorbě. Mapuje také postupnou proměnu muzikálového sboru od oddělené pěvecké a taneční složky ke kompaktní muzikálové company. „Tato cesta začala v regionech většinou později, ale postupovala mnohem rychleji. Zatímco v Praze už na přelomu minulého a tohoto století navenek sbor vypadal jako jednolitá company, ve skutečnosti dodnes ve své vnitřní struktuře zůstává rozdělený na taneční a pěveckou část,“ vysvětluje specifika tohoto procesu Vašek. Zvláštní pozornost je věnována pracovním podmínkám externích tanečníků a dalších členů muzikálových company. Studie poukazuje na překvapivé rozdíly mezi praxí v pražských produkcích a v muzikálových souborech v Brně, Ostravě a Plzni. Řada podrobně vedených strukturovaných rozhovorů s choreografy a tanečníky v muzikálech vedla autora studie k několika znepokojivým závěrům: „Ukázalo se, jak byly ještě v roce 2019 nízké honoráře za odehraná představení. Alarmující jsou pak standardy pražského muzikálového provozu. K nim patří neplacení zkoušek a premiérového představení nebo podepisování silně nevyvážených pracovních smluv až několik týdnů po zahájení práce tanečníka.“
Publikace Tanečníci v muzikálech navazuje na předchozí studie věnované tanečnímu vzdělávání a uplatnění tanečníků a pohybových umělců v baletu, současném tanci, nonverbálním divadle, novém cirkuse nebo černém divadle.
Studii lze stáhnout zde.
