Počínaje 35. ročníkem přešel časopis Divadelní revue do režimu Open Access a otevřel se mezioborovému přístupu. Čísla jsou stavěna tematicky; zvolené téma je nahlédnuto z perspektivy teatrologie, ale i jiných vědních oborů. Otevřenost revue zastává rovněž k rozličným metodologickým přístupům. Časopis zůstává odborným recenzovaným periodikem (zařazeným do databáze SCOPUS), vychází dvakrát ročně a je nadále vydáváný v Kabinetu pro studium českého divadla IDU. Každé číslo má nově svého odpovědného editora. Časopis má novou redakční radu a novou vizuální podobu. Všechna dosavadní i další čísla budou zpřístupněna na novém webu.
35. ročník, číslo 1/2024 s názvem Na kraj a dál, do hlubin a hloub se dotýká tématu okrajů, periférií, hlubin a niterností; fenomény zdánlivě marginální, skryté, zasuté a vzdálené jsou postaveny do středu pozornosti. S využitím konceptů performativity a naratologie odkrývají příspěvky Matouše Jalušky a Martina Šorma další významy středověkých textů o Štilfridovi a o Apolónovi. Analýzou performativity středověku pokračuje i příspěvek Elišky Kubartové, který přibírá do hry nástroje literární fenomenologie a kognitivní teatrologie, s jejichž pomocí vysvětluje mimetické mechanismy středověké smyslové zbožnosti. Marginální a skryté učinila předmětem svého výzkumu Kateřina Vršecká, která píše o scénických poznámkách středověkých chrámových her. Fascinaci světem středověkého textu prozrazuje s příznačnou skromností v rozhovoru Jarmila Veltruská. Okraji ve smyslu geografickém, ale též z hlediska výzkumného zájmu, kánonu, společenské stratifikace apod. se zabývají studie Martina Jemelky o divadle slezských spiritistů a Agáty Kravčíkové o dělnickém divadle na Ostravsku. Na jinou kulturní periférii zavádí čtenáře příspěvek Petry Ježkové o motivacích, každodennosti a frustracích přistěhovalců do Ameriky na přelomu 19. a 20. století. A ještě dál zve stať Karolíny Stehlíkové o performativních aktivitách realizovaných na vědeckých výpravách do Arktidy a Antarktidy v průběhu 19. století a počátkem století 20. Podobně jako u českých přistěhovalců do Spojených států i zde pomáhalo divadlo a další performativní aktivity překonávat mentální i fyzické obtíže a udržet morálku. V rubrice Desiderata, přinášející texty reportážního charakteru věnované plánům a očekáváním a jejich konfrontaci se skutečností, pak Stehlíkové zveřejňuje deník z vlastní polární výpravy. Jitka Ludvová dokumentuje s pomocí pramenů z kanceláře prezidenta Masaryka neutěšenou situaci některých německých scén působících v Československu a divadelní konsekvence národnostních třenic, jimiž se nový stát nemohl vyhnout. Ondřej Šrámek v panoramatické sondě k divadlu Lužických Srbů ukazuje, že také pro tento malý národ divadlo mělo a stále má podstatnou roli v boji za udržení národní identity. Recenze nových publikací, Ex libris a výběr z nových knižních titulů koncipoval Otto Drexler rovněž s ohledem na téma čísla. Spolu s Ditou Lánskou uzavírají sešit zprávou z Teatrologické společnosti.
„V předkládaném čísle reflektujeme skutečnost, že zkrátka existuje ještě jiný druh přitažlivosti, kdy na rozdíl od gravitace platí: čím dále, tím více. Vydejte se s námi proto ohledávat vzdálené, jiné, skryté, zasuté – v čase, v místě, ve vrstvách vnímání, ve společnosti, v zájmu badatelů…“ komentuje číslo editorka a šéfredaktorka Petra Ježková.
Do konce roku vyjde číslo 2/24 Ztělesnit svět scénografií (eds. Věra Velemanová – Šárka Havlíčková-Kysová). V příštím roce Jitka Pavlišová chystá číslo 1/25 Body-based arts a Josefina Formanová 2/25 Opakování a jedinečnost v umění a kritice. Na obě čísla jsou v tuto chvíli na webu revue zveřejněny výzvy.
