Sama o sobě skromně řekla, že „do teatrologie vstoupila zadními vrátky pro služebnictvo“, protože jejími původními obory byly latina, bohemistika, klasická filologie, překladatelství. Podobně jako jí samotnou obdivovaná kunsthistorička a klasická archeoložka Růžena Vacková, i Eva Stehlíková však zasáhla do divadelní historie a teorie nebývalou měrou: nejen překlady antických dramat, studiemi, monografiemi, edicemi; díky Evě Stehlíkové mohl být už v normalizační éře např. uveden v Divadle Na zábradlí překlad Euripidovy Ifigenie z pera Josefa Topola, signatáře Charty 77, protože jej zaštítila svým jménem (a dramaturgickým i odborným vkladem).
S Institutem umění – Divadelním ústavem byla její práce zcela přirozeně provázána: ostatně předmětem jejího zájmu bylo mj. antické drama v kontextu současného divadla. Souviselo to také s osobními vazbami, s dlouhodobými pracovními a přátelskými vztahy s některými teatrology: například v letech 1977-1981 z podnětu Evy Stehlíkové a Václava Königsmarka vznikl samizdatový časopis Dialog, jehož dalšími protagonisty byli členové Kabinetu pro studium českého divadla, tehdy ještě odboru při Akademii věd – Eva Šormová, Jan Pömerl, Vladimír Just, Štěpán Otčenášek. Tyto vazby zůstaly až do smrti paní profesorky velmi pevné a našly své pokračování v podobě blízkých pracovních i osobních kontaktů s mladšími „kabinetníky“, z nichž někteří byli jejími žáky.
Eva Stehlíková nebyla typickou, akademicky odtažitou pedagožkou. Brala smrtelně vážně vědu, umění, nebrala vážně sama sebe a bavilo ji hledat a nacházet nové podobně zanícené duše, dávat jim prostor. Proto za ní její studenti šli i dávno po absolutoriu, proto chtěli znát její názor a stáli o její radu. Nejen oni. Pro redaktory České divadelní encyklopedie byla jedním z důležitých mentorů, oponentů, lidí, na něž se bylo možno kdykoli obrátit. Její upřímné připomínky šly vždycky do podstaty, nesrážely, ale pomáhaly posunout se dál a jejich velmi pevný základ tvořilo vědomí, že „člověk má mít jasný mravní řád.“
Věta o nahraditelnosti každého z lidí v případě Evy Stehlíkové neobstojí. Leč zbývá naštěstí reálná naděje, že jí zaseté semínko už nyní vydává životaschopné plody.
