Na začátku byl pohyb… od počátku věků byl tanec silný výrazový prostředek i element využívaný při oslavách. Nalezneme ho jak na freskách z dob egyptských faraonů, tak i u současných inspirativních tanečníků. Tanec sloužil ke vzývání bohů a bohyň tance se vším, co představovali: rovnováhu, která je spojená se spravedlností, muzikálnost, zvuk, individuální vědomí i vesmír.
Jednou jsem narazila na zajímavou myšlenku: „Tanec v časech faraonů byl považován za vzpruhu duše tanečníka i publika či dalších účastníků. Hudba a tanec se řadí mezi nejvyšší stimuly lidské existence a zároveň působí jako útěcha při zklamáních a životních ztrátách.“
Pohyb je jazyk, kterým mluvíme úplně všichni.
Pohyb je univerzálním jazykem, který patří všem, pokud otevřeme své smysly a zaposloucháme se. Je potřeba naslouchat – naslouchat bez vyrušování, bez soudů, v tichu, nechat pohyb plynout přes tělo, protože všechno v nás a kolem nás je v neustálém pohybu. Je to okamžik, kdy tělo nelže, protože naslouchá svým pravdám a zjevuje je. Pokud posloucháme srdeční tep, můžeme tančit tanec života, což vyžaduje pohyb, hbitost, a přizpůsobivost – neustálou změnu choreografie.
V dnešní době, kdy kontakt a komunikace nabyly nového obsahu a významu, saháme na dno naší schopnosti se propojit… Tanec zůstává nejvyhledávanější aktivitou, která nám pomáhá obnovit ztracené spojení. Tanec nás vrací zpět ke kořenům jak kulturně, tak tou nejpřímější cestou smyslově, osobně, osobitě, reálně i niterně, což nám umožňuje být společenskými zvířaty. Protože, když se napojíme sami na sebe a budeme naslouchat vnitřnímu rytmu, pak budeme schopni navázat spojení s ostatními a komunikovat.
Tanec je oblast sdílení a jednoty, mizí v něm kulturní a jazykové hranice a tvoří tak společný prostor jednoty prostřednictvím tohoto univerzálního jazyka beze slov. Tělo je nástroj vyjádření, prostředek našeho hlasu, myšlenek, pocitů, minulosti, bytí a existence a naší touhy pro vyjádření a spojení, které je zřetelné z pohybu. Tanec je prostor, který umožňuje člověku spojit se s pravdou, a proto je nutné ocitnout se v tichu. Tanec nám umožňuje se spojit a pocítit celek a pouze v tomto pocitu nalezneme mír, s nímž přijde i ticho. Díky tichu pak můžeme slyšet, naslouchat, mluvit a díky nehybnosti se naučíme tančit své pravdy – a to je chvíle, kdy se vyjevuje podstata tance.
Když se můžeme pohybovat z vertikály do horizontály, seshora dolů a naopak, je to pohyb a tanec.
Když můžeme vytvářet a proměňovat chaos (nebo také ne), je to pohyb a tanec.
Když jsme schopni vytvořit vlastní realitu a letmé a prchavé momenty, které se nás mohou dotknout a zůstat v našich vzpomínkách, aby nás inspirovaly a změnily napořád nás i ostatní, je to pohyb a tanec.
To je síla pravého vyjádření a síla tance. Tanec je léčivý. V tanci se může setkávat komunita.
