Monografie o uměleckém odkazu jednoho z nejvýznamnějších českých scénografů druhé poloviny 20. století Zbyňka Koláře sleduje jeho celoživotní tvorbu, během níž vytvořil téměř čtyři stovky inscenací, především pro velké divadelní scény. Rozsah publikace činí téměř tři sta stran, bohatá obrazová příloha obsahuje kolem 340 kusů scénických návrhů, fotografií z inscenací a specifických obrazových scénářů, díky nimž lze do detailu sledovat vývoj, proměny a technické detaily scény během inscenace. Kniha se zabývá jednotlivými etapami Kolářovy práce a obsahuje úplný seznam jeho inscenací. Divadelní kariéru zahájil Zbyněk Kolář ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kdy na jeho scénách byla nejvýraznější poetičnost či dokonce jakési impresivní vidění prostoru, vycházející zřejmě z jeho malířského školení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Aloise Fišárka. V této první etapě k nejvýraznějším inscenacím náležely například Faust a Markétka (1956), Krvavý soud (1957), Romeo a Julie (1957), Péleas a Mélisanda (1958). Od roku 1960 začal působit v Divadle Československé armády (pozdější Divadlo na Vinohradech). Zde spolu s režisérem Jaroslavem Dudkem uváděli především inscenace soudobých autorů, vytvořili spolu více než šedesát společných inscenací. K těm nejvýraznějším na začátku 60. let patřily inscenace Válka s mloky (1963), Julius Caesar (1963), Zámek (1964), Návštěva staré dámy (1964) nebo August, August, august (1967). Všechny se staly legendárními jak z hlediska zcela nové dramaturgie, vycházející z uvolňování politické atmosféry v zemi, tak právě z hlediska nové role scénografie. Nezapomenutelné byly rovněž scénické výpravy pro soudobé opery Jána Cikkera Vzkříšení (1962) a Mister Scrooge (1963), Krakatit (1966) Václava Kašlíka nebo Řecké pašije (1967) Bohuslava Martinů. V těchto operách byla scénografie Z. Koláře natolik výrazná a originální, že sklidila úspěch nejen v našich a zahraničních divadlech, ale patřila promyšlenou symbolistní rovinou k vůbec nejvýznamnějším evropským operním scénografiím druhé poloviny 60. let. Zbyněk Kolář se během 60. let stal vyhledávaným scénografem v zahraničí, pracoval především pro divadla v německy mluvících zemích s režiséry Václavem Kašlíkem, Františkem Miškou, Jaroslavem Dudkem, Václavem Hudečkem, Karlem Jernekem i proslulým Leopoldem Lindtbergem.
